Mileniálové vs. Gen Z: Generace, které se navzájem kritizují, přitom obě brečí nad cenou másla. 🧈

Nedávno jsme měli v práci studenty střední školy. 🎓 Procházeli různými odděleními a na každém si vyslechli několik prezentací. Při odchodu vyplnili dotazník a všichni do jednoho označili mou prezentaci jako nejlepší… 😎
Co tím chci říct? Nepodceňujme mladé – mají potenciál a vědí, co je dobré (nebo minimálně umí vyplňovat dotazníky, což je schopnost, kterou moje generace využívá hlavně při soutěžích o zánovní sušičku)! 😂

Poznámky autora před samotným čtením:
a) Jsem mileniál (ročník narození 1981–1996).
b) Mileniál = generace Y.
c) Generace Z (ročník narození 1997–2012) bývá často pejorativně označována za sněhové vločky. ❄️

Souboj generací? Často posloucháme – "mileniálové" versus "sněhové vločky". Obě strany vědí, proč zrovna oni jsou lepší. A přitom… když se podíváme na výzkumy a vědecké práce, zjistíme, že jsme si jako vejce vejci… 🥚
"Jsem generace Y, nemusím nic a můžu všechno – a možností mám milion, tak je zkouším, zkouším po jednom," zpívá Ewa Farna a buďme upřímní – máme mnoho možností (čert vem, že si vždy vybereme tu špatnou). Ti, co nás následují, jsou na tom stejně – s počtem i finálním výběrem. Rozhodovací paralýza k nám patří stejně jako Roblox k dnešním dětem. 🎮

Shodujeme se i v přístupu k práci. Obě generace chtějí volný čas. Je pro ně důležitější než peníze. 💸 Zkrátka, Gen Y řekla: "Odmítám pracovat od nevidím do nevidím," a Gen Z navázala sdělením: "Dobrý nápad! My nebudeme dělat ani od vidím do vidím." 😄

Kromě toho, že se nám chce pracovat jen napůl (druhou polovinu plánujeme věnovat koníčkům, které ale nemáme, protože volný čas trávíme hořekováním, jak jsme přepracování), tak obě generace mají strach o finanční jistoty. Téměř polovina z nás se bojí o materiální zázemí. A je jedno, jestli se moji vrstevníci obávají, že nebudou mít na dům a ti mladší, že nezaplatí předplatné Netflixu, Spotify, OnlyFans, OnePlay, Disney+ a dalších služeb, bez kterých se "nedá přežít víkend". Očekávání máme různá, strach je společný.

My snili o hypotéce, Gen Z si přeje, aby jejich nájemní smlouva byla delší než seznam předplacených streamovacích služeb. Jestli to tak půjde dál, Alfy budou doufat v pěknou popelnici blízko práce. 🗑️

My mileniálové nadáváme na čas, který tráví mladší u obrazovek. 📱 Většinou své naštvání ventilujeme tím, že napíšeme na Facebook (to je ta síť, co slouží už jen jako vývěska pro parte ⚰️), jaká je nehoráznost, že "sněhové vločky vůbec nežijí venku". A protože naši kamarádi jsou také online, tak nám obratem odepíší nebo alespoň dají lajk. 👍 Jediný, kdo neodpoví, je dítě, na které si stěžujeme… To totiž zrovna natáčí video na TikTok, jak mu rodiče nerozumí, za což dostane spoustu srdíček od svých virtuálních přátel. ❤️

V čem se tedy skutečně rozcházíme? Nejspíše v představách o životě. Já, když jsem vyrůstal, tak se za standard, kterého má člověk dosáhnout, brala posloupnost:

Škola → práce → hypotéka → děti.

Pak člověk šel a odškrtával jednotlivé body… Teda alespoň do chvíle, než mu došlo, že mu je čtyřicet a kdesi mezi hypotékou a potomstvem zmizelo tlačítko "užívat si život". 😅 Pak už žádné nezřízené párty, jen čekání, kdy už konečně algoritmus sociálních sítí nabídne ortopedické vložky a inkontinenční pomůcky…

Naši následovníci to vidí jinak:

Škola → panika (nebo cestování) → práce → panika (nebo cestování) → spolubydlení → panika (nebo domov důchodců). 😬

Chce se mi říct – díky Bohu za paniku – ta totiž drží celý systém pohromadě. Ale upřímně, nic jiného jim nezbývá. Ceny bydlení jsou tak zoufalé, že nezbláznit se je docela solidní výhra. Otevření www.sreality.cz je dnešní formou sebepoškozování. Pamatujete, jak jsme se báli u Vřískotu, Saw, Texaského masakru? 🔪 Tak se zkuste podívat na cenu 1+kk v Praze. Hrůzou budete řvát ze spánku ještě za deset let. 😱

Co stres? Co úzkosti? Znáte vtipy: "Mě máma jednou fackou spravila všechny čakry v těle." Jo, posmíváme se mladším, že jsou mnohem náchylnější k náladovosti a obavám. Jsme drsňáci nad půllitrem. 🍺 Tam víme, že kdyby je táta občas zpohlavkoval jak naši rodiče nás, svět by byl krásnější… Pak ale přijdeme domů a brečíme do polštáře (nebo na socky) kvůli práci, partnerům a nesplněným snům. Kdybychom sebrali odvahu a zašli k psychologovi, dozvěděli bychom se, že naše úzkost pramení z toho, že jsme čas od času dostali výprask a dodnes nevíme, zda jsme rodičům odpustili.

Takže máme nějaký závěr? 🤔 Mileniálové si myslí, že nastupující generace je přecitlivělá, Gen Z si zase je jistá, že trpíme stockholmským syndromem k našim zaměstnavatelům a k očekáváním našich rodičů.

Zatímco Gen Y nahlas křičí: "My se z ničeho nehroutíme!" 💪
Odpovídá Gen Z: "A víš, že je zítra pondělí a musíš do práce?" 😈

Můžeme si navzájem vyčítat lecco, ale večer stejně všichni ulehneme do postele, začneme scrollovat na sockách a necháme se střídavě zalévat přívaly rychlého dopaminu (rozkošná koťátka 🐱, pády cizích lidí ze schodů 🤦, prsa Sydney Sweeney… 😅), jež se střídají s obavami z budoucnosti, peněz a bydlení.

Zkrátka a jednoduše, nejsme jiní! Jen jsme každý vyrůstali před jinou obrazovkou. Jedni čekali na večerníček 📺 a druzí na notifikace oblíbeného youtubera. 📲 A dnes… Dnes společně brečíme nad cenou másla. 🧈😭

Co vy? Jaké máte mezigenerační vztahy? Napište mi na muzudal@post.cz, nebo na mé sociální sítě.